Projev k inauguraci nového rektora ČVUT

Slavnostní inaugurace akademických představitelů Českého vysokého učení technického patří k událostem, které jsou mimořádně významným symbolickým aktem nejenom pro naši první technickou univerzitu, ale také pro její sídlo - „mater urbium“, matku měst, hlavní město Prahu. Symbol místa, kde se tento důstojný akt koná, je také výjimečný . Působil zde Jan Hus, kazatel, myslitel, a také jeden z historicky nejvýznamnějších představitelů pražského univerzitního života. A i tato jedinečná Betlémská kaple, je dnes součástí areálu, který se roku 1786 stal prvním stálým sídlem stavovské inženýrské školy – přímé předchůdkyně pražské polytechniky, dnešního Českého vysokého učení technického. (Ano, právě přesně před 305 lety (v lednu 1705) požádal Christian Josef Willenberg, fortifikační odborník (odborník na hradby a opevnění), císaře Leopolda, aby směl 12 studentů soukromě vyučovat v umění inženýrském. O dva roky později císařský souhlas a příslušný dekret získal, a právě takto byly položeny základy Českého vysokého učení technického.)

Co znamená České vysoké učení technické pro českou metropoli, Prahu? Prestiž? Kvalifikovaný trh práce? Inovační potenciál? Kompetitivitu na trhu světových metropolí? Určitě! Především ale téměř 24 000 studentů a 1 600 vědeckých a pedagogických pracovníků, kteří jsou součástí nejenom akademického, ale zejména společenského a kulturního života města. Představují pro Prahu mimořádnou intelektuální a ekonomickou hodnotu. V Praze se nejenom učí, ale také spí, utrácí, tvoří a investují.

Nabízí se, abych připomněl, že čestnými doktory Českého vysokého učení technického byli Josef Hlávka, Stanislav Bechyně, Aurel Stodola, Nikola Tesla - a jistě nemohu opomenout jednu z nevýznamnějších osobností české technické historie, Františka Křižíka. „Odvahu do života. Nic víc!“ to bylo jeho životní motto, které bez nejmenší výhrady sdílím s ním. Je na místě, abych zmínil, že tato ctihodná akademická instituce dala Praze za posledních sto padesát let také šest jejích purkmistrů, starostů či primátorů: (Emiliana Skramlíka, Ferdinanda Vališe, Čeňka Gregora, Františka Štafu, Milana Kondra a Jana Kasla)

České vysoké učení technické ve své třísetleté historii dalo Praze nejenom primátory, pedagogy, vědce a učence, získalo respekt a zahraniční renomé, naší metropoli, ale i v urbanismu a architektuře města zanechalo řadu mimořádných staveb, a významně tak přispělo k tvorbě českého národního kulturního dědictví. Mám velkou radost, že Vám zde při této příležitosti mohu osobně pogratulovat, vážený pane rektore, k otevření jedinečného architektonického skvostu, který významně obohatil pražskou architekturu - Národní technické knihovny.

Mohu s hrdostí konstatovat, že potenciál, kterým hlavní město Praha také významnou zásluhou Českého vysokého učení technického disponuje, dělá z metropole České republiky vědomostní, technické centrum naší země. Bez absolventů Českého vysokého učení technického je technický a technologický rozvoj českého hospodářství nemyslitelný. Hlavní město Praha si toho velice váží a oceňuje skutečnost, že základní pilíř vzdělanostního potenciálu našeho národa, který tvoří technická a tvůrčí vzdělanost, je postaven v metafoře z podstatné části právě „ z cihel vypálených na technické univerzitě“.

Vážený pane rektore, věřte, že pověst i budoucnost Českého vysokého učení technického je pro mne osobně i pro hlavní město něčím, co probouzí hrdost a pocit odpovědnosti zároveň. A slovo „osobně“ je zde skutečně na místě, vždyť jako malé dítě rodičů, kteří na Českém vysokém učení technickém nejenom vystudovali, ale strávili celý svůj akademický a profesní život, jsem v laboratořích a učebnách „techniky“ prožil možná stejně času, jako student lékařské fakulty na dalším klenotu pražského akademického světa - Univerzitě Karlově. Americký prezident Abraham Lincoln pravil: „Nevážím si nikoho, kdo dnes není moudřejší než včera.“ Tato slova jsou nejenom odrazem dějin Českého vysokého učení technického, ale jsou také kompasem budoucnosti rozvoje pražského vysokého školství.

Přeji Vám, Vaše magnificence, pane rektore i Vám spectabilis, páni děkani, aby Vaše vysoké učení bylo nadále centrem vědeckého poznávání a výchovy, ukazatelem na cestě pokroku, vzdělanosti a úcty k rozumu.